Jet na dva dny do Českého Švýcarska byl rychlý nápad, protože jsem hledal místo, kam zmizet na dva dny, kdy mělo být ještě dobré počasí.
Byl jsem tady už jednou a prošel jsem hlavní část nad Jetřichovicemi, ale tentokrát jsem se vydal jinudy. Cesta do Děčína byla v pohodě, byl jsem překvapený kvalitou vlaku, velmi dobrým informačním centrem na nádraží v Děčíně, a také autobusovou dopravou, která jezdí do centra národního parku.
Vystoupil jsem jednu zastávku před konečnou, která jsem jmenuje Jetřichovice – koupaliště. Pokračoval jsem po červené značené trase Pavliným údolím, které je velmi okouzlující. Svítilo slunce, prosvítalo stromy, takže každou chvíli jsem narážel na ohromující scenérie, které jsem prostě musel fotit. Zhruba v obci Studený končí trasa tohoto údolí a s přestávkami pokračuje různými typy lesa. Co je však společné pro tuto lokalitu, je minimální počet turistů, zanedbatelný počet aut na silnicích a celkově klidná atmosféra po celé trase. Vlastně jsem potkal jenom pár cizinců – většinou Němce nebo Španěly.
Do Chřibské jsem došel kolem třetí odpoledne a pokračoval po žluté trase do obce Doubice. Před ní se ještě tyčí vrch, který se jmenuje Spravedlnost. Na vrcholu je vyhlídka, ale bohužel byla zastíněna přerostlými keři a stromy.
Bylo krásně, klasický teplý podzim.
Doubice je velmi klidné místo, s kostelem a dvěma hospodami. V jedné z nich jsem si dal pozdní oběd a pokračoval do svého ubytování v Dolní Chřibské. Stmívá se čím dál tím dřív, takže kolem šesté hodiny už bývá tak málo světla, že nemá cenu fotit.
Zítra by mělo asi trochu pršet a na chození mám ještě pár hodin, než se vrátím zpátky do Prahy.
