Domů Cestování Cesta do Gruzie – 11. den – maršrutkou do Kutaisi

Cesta do Gruzie – 11. den – maršrutkou do Kutaisi

8
0

Myslel jsem, že z Borjomi do Kutaisi to bude jednodušší, je to přeci jen druhé největší město Gruzie, ale na této trase jezdí jen dvě přímé maršrutky denně, a to ještě nelze úplné riskovat, neboť v ní nemusí být volno. Zvolil jsem tedy cestu s přestupem přes Chašuri. Přijela první skoro plná, kam se s batohem jen těžko dostáváte (zadní dveře vám řidič neotevře, to by musel vylézt). Nasoukal jsem se a balancoval, abych někoho nezranil hůlkami. Řidič se rozjel a vůbec ho nezajímalo, že ještě nesedím. Přistihl jsem se, že anglicky nadávám, poprvé za tento pobyt. Chtěl jsem vysvětlit sedícím mladíkům, proč, ale nezajímalo je to – usmívali se takovým typickým úsměvem, kdy jasně dáváte najevo, že chcete být nad věcí, ale je to jen póza.

Centrum Kutaisi

V Chašuri jsem přestoupil skoro ihned na další maršrutku, která byla větší a snesitelnější. Řidič jel klasickým způsobem spočívající v tom, že uprostřed dvou pruhů (nezáleží na tom, jestli jsou plné nebo přerušované) si vytvoříte třetí, který vám slouží pro předjíždění. Spoléhate pak buď na instinkt nebo na modlitbu, že proti vám nikdo nevyrazí ze zatáčky. Párkrát už jsem to viděl špatně, ale za výkřiků spolucestujících to řidič vždy dal.

Oddechl jsem si až na nádraží v Kutaisi. Zavolal jsem si přes Bolt taxi a jel do ubytování. To jsem na Bookingu objednával v maršrutce, vše potvrzeno, ale za pár minut mi přišly zprávy, že mají problémy s vodou. Ptal jsem se, jestli rezervaci zruší, ale už neodpovídali. Na místě jsem se dozvěděl od sousedky, že jim ve zdi praskla voda a že mě nemohu ubytovat. Rychle jsem si na internetu našel další guesthouse. Ale opět za pár minut mi zavolali, že mají problémy s elektřinou a že si musím najít něco jiného. Zkusil jsem napotřetí objednat další, a tentokrát to vyšlo.

Zelený bazar v Kutaisi

Vydal jsem se na krátkou prohlídku města na nákup na místním bazaru, a když už se stmívalo, na přechodu pro chodce mě někdo zatáhl za rukáv. Byl to Milan Štefanec z Nesehnutí, kteří tady pořádají akci v rámci jednoho svého projektu. Pozval mě na večírek, ale byl jsem tak utahaný, že jsme zašli jenom na jedno pivo. Díky za skvělé setkání po letech a přeju mnoho štěstí ve všech projektech v Gruzii.

Řeka Rioni v Kutaisi

Zítra odlétám večer přímým letem do Prahy.

Líbil se Vám článek?
Přihlaste se k odběru Roman(tického) týdne,
který posílám jednou týdně v pondělí.
Děkuji za podporu.