V Kutaisi jsme přistáli asi s pulhodinovym zpožděním. Mlada Gruzínka u pásové kontroly opět nezklamala – strohý a odměřeny pohled, za kterým se ale určitě skrývá milá mladá žena.
Nástup do autobusu Georgian Bus v pohodě, jízda probíhala celkem rychle, kolem osmé hodiny ranní jsme byli v Tbilisi. Potřeboval jsem se rychle dostat do Stepancmindy, k čemuž jsem potřeboval simkartu a vyměněné peníze. Bohužel směnárny na hlavní ulici měli zavřené a otevíraly až kolem 9. hodiny. Stejně tak operátor Magti, takže jsem čekal na lavici a krmil hladového psa. V 9 hod. se otevřela jedna směnárna, takže jsem jen vyměnil nějaká eura, ale poprvé jsem zažil to, že vás s klidnou tváří chce někdo obrat. Mladá směnárnice mi s ledovým klidem nabízela podstatně nižší kurz, a ještě to vydávala za normální. Snažil jsem se vysvětlit, že kurz je jiný, ale protože na mě začala křičet, vzal jsem svoje peníze a odešel. Eura jsem vyměnil jinde a v klidu. Stalo se mi to poprvé a doufám, že naposledy 🙂
Potom jsem se vydal metrem na stanici Didube, odkud jezdí maršrutky kamkoliv. Očekávaný chaos s pobíhajícími taxikáři a řidiči vyústil v to, že jsem vzal jednu nabídku za 20 lari a s dvěma Japonkami, dvěma Švédy, jedním Australanem a jedním Britem jsme vyrazili směr Stepancminda. Cestou jsme zastavili na několika místech, kde byly ovšem takové davy turistů, že jsme raději jeli po krátké době pryč. Do cíle jsme dorazili kolem druhé hodiny, a to už jsem byl v takovém stavu, že jsem se musel na ubytování hned lehnout a chvilku se prospat.
Původně jsem chtěl jít na Gergeti kostel, ale už bylo hodně hodin, takže jsem vyrazil na jiný klášter nad městečkem, který je blíž a kam nechodí tolik turistů. Večer malá večeře v místní restauraci. Začíná se ochlazovat, ale zítra bude určitě zase krásně.
