Loučení s Kazbegi. Chtěl jsem zůstat déle, ale počasí se zhoršilo, začalo pršet, teploty znatelně klesly, takže z plánovaného dne navíc sešlo – příště Truso údolí určitě hned jako první. Litoval jsem toho, že jsem se nedostal právě tam.
Cesta maršrutkou se nesla ve znamení pohody, řidič se před koncem cesty zastavil u sebe doma a každému pasažérovi přinesl láhev vlastního vína. Nechal jsem se vysadit ve Mcchetě a po chvíli hledání na Bookingu jsem našel ubytovani v cetru kousek od katedrály Sveticchoveli. Apartmán levný a super, jen doufám, že pes na dvoře nebude štěkat celou noc.
Už minule v květnu jsem se chtěl vydat ke kostelu Jvari na kopci ne autem, ale pěšky. Našel jsem si cestu přes malý most a dálnici do kopce. Dnes tu ale v celém okolí foukal neuvěřitelný vítr. Během cesty byl tak silný, že mě občas vychýlil z cesty, zabrzdil nebo vmetl do tváře prach a písek. Bylo to šílené – chvílemi jsem to chtěl vzdát, ale nešlo to, cil byl blízko.
Došel jsem až ke Jvari, významnému historickému místo Gruzie, které je pro všechny Gruzínce velmi důležité. Přes vítr jsem se dostal až nahoru a přímo do kostela. Místo je to úžasné, unavený cestou a větrem jsem pár chvilek strávil přímo uvnitř. Vítr bušil do zdi a střechy kostela a všechno to bylo velmi úžasné.
Když se naplnila chvíle, vyšel jsem z kostela ven a přes neutuchající vítr jsem se vydal na cestu zpět. Upřímě řečeno – nechtělo se mi jít pěšky zpátky tak jsem hledal taxík. Jeden se objevil a nabízel odvoz za 10 larri, vzal jsem ho hned. Řidič byl gruzínský příjemný a hned nabídl panáka gruzínské vodky zvané chacha. Vypil jsem jí do dna, tak jak se má, přičemž následoval druhý a třetí.
Cesta zpátky do byla příjemná, ve městečku jsem si našel dobrou restauraci a po krátké návštěvě noční katedrály jsem se vydal ubytování.
Vítr fouká dál a uvidíme co bude zítra.
