Naše cesta se pomalu blíží ke konci, ale ještě máme před sebou čtyři dny. Dnes jsme poprvé v Indii použili vlak. Trochu jsem z toho měl obavy, ale když jsme zvládli koupit lístek na nádraží v Ernakulamu, těch pět hodin bude v pohodě 🙂
Je pravda, že jsme nechtěli úplně zbytečně trpět jako při cestě autobusem z Munnaru, takže jsme vybrali dobrý oddíl s klimatizací.
Na nádraží jsme dorazili včas rikšou, protože sehnat ve Fort Kóčin ráno taxi není úplně snadné. Tuk-tukem to ale nakonec bylo asi lepší, protože v ranních zácpách lépe kličkuje místní dopravou.
Nádraží Ernakulam town působilo celkem dobrým dojmem – spousta lidí, uklízí se, koupíte jídlo… Vlak přijel včas a náš oddíl byl až na konci. Kvalita náš překvapila – pohodlné sedačky, personál, který chodí a kontroluje, zda je vše v pořádku, neustále někdo vám nabízí jídlo a čaj, vytírá uličku, a to vše s fungující klimatizací. Cesta, která trvala pět hodin, překvapivě rychle utekla a už kolem třetí jsme byli v Trivandrumu, což je druhý název pro totéž město.
Do hotelu jsme si chtěli vzít rikšu, ale zdálo se, že první řidič neuměl číst, a ostatní dva vůbec netušili, jak se k našemu ubytování dostat. Nakonec to dopadlo tak, že když jsem to vzdal a objednával auto přes aplikaci Ola, řešili náš problém už čtyři lidé. Naštěstí taxi přijelo a odvezlo nás do krásného domu hned u pláže.
Měli jsme dvě hodinky na malé poznávání okolí. Pěšky jsme šli podél pláže, která je bohužel znečištěná odpadky, takže netušíme, jestli najdeme dost odvahy se tu vykoupat. Lidé v této čtvrti se na nás dívali částečně s úsměvem a částečně nedůvěřivě. Moc turistů ze západu tato místa v místních uličkách asi nenavštěvuje.
Chtěli jsme vidět před západem Slunce molo Valiathura, ale bylo bohužel uzavřené, takže jsme ho fotili jen ze strany. Hlídal ho policista a zřejmě prochází nějakou opravou.
Pak jsme rychle přejeli k nedaleké mešitě Beemapally, která je růžová a překvapila nás rozlehlostí celého pozemku kolem. Posedávají tu žebráci, prodávají různě věci a kluci tady hrají fotbal.
Prošli jsme si kousek muslimské čtvrti, která se tu táhne 1,5 km a obývají jí jen muslimové. Většina obchodů v ulici u mešity je specializovaná na mobilní telefony a příslušenství k nim. Je zvláštní, že se tu uživí tolik obchodů s tímto artiklem. Každopádně muslimové byli jako vždy příjemní a milí…
Už potemnělými ulicemi jsme odjeli na večeři u moře s nádherným výhledem na Arabské moře.
