Noc nebyla úplně bez problémů, protože až v dobrém a klidném rezortu, vrčela nám v pravidelných intervalech u okna klimatizace, což i přes špunty v uších bylo slyšet, ale nějak jsme to dali. Ranní bufetová snídaně splnila to základní – nasytit se na několik hodin chození. Ale jo, celkem šla.
Rozhodli jsme se jít ještě jednou do chrámu Arulmigu Kapaleeswarar, kde jsme byli včera večer, a který se nám hodně líbil. Lidí tu bylo méně, ale možná, že to bylo tím, že jsme přišli těsně před poledním uzavřením, což jsme se dozvěděli hlasitým a důrazným pokřikováním místní stráže, která vyháněla všechny na několik hodin ven. Stihli jsme ale něco vyfotit, ale asi se sem možná na konci vrátíme.
Kousek po cestě k moři se nachází Katedrála sv. Tomáše, postavená v 16. století na hrobě apoštola sv. Tomáše, jednoho z Ježíšových učedníků. Celá bílá s celým komplexem kolem krásně svítí na rušné zdejší křižovatce.
Postranní uličkou se dostanete kolem jakési cementárny k hlavní silnici, která odděluje město a pláž. Turisti tu ale nechodí – na chodníku tu spí ti, kteří nemají ani na tu nejhorší chatrč na pláži, a tak bydlí v improvizovaných boudách z papíru a všeho možného. Malý slum na pláži je něco podobného. Žijí tu stovky chudých lidí, chytajících a prodávajících ryby a další věci.
Pomalu dojdete do části pláže, kam chodí jiná vrstva společnosti. Vévodí jí maják, turistická atrakce Indů, odkud máte výhled na město, celý pás pláží a rušnou silnici. Stáli jsme chvíli ve frontě, ale kvůli technické chybě, kdy bychom museli čekat, jsme změnili plány a vydali se rikšou do chrámu Arulmigu Sri Parthasarathyswamy kousek odtud.
Krásný chrám z 8. století zasvěcený bohu Višnuovi byl plný lidí a zřejmě patří k velmi oblíbeným. Nesmí se tu opět fotit, což chápeme, ale bolí to – tolik úžasných motivů! Posloucháme část obřadu a trávíme tu asi hodinu. Nádhera…
Před setměním chceme ještě stihnout maják, a tak spěcháme zpátky na pobřeží. Dlouhá fronta se celkem pohybuje, takže kolem půl šesté stojíme nahoře a pozorujeme západ Slunce a pohasínající město.
Jdeme ještě na chvíli na pláž na břehu Bengálského zálivu, kde se shromažďují stovky místních, kteří tu tráví příjemný večer s piknikem, focením, jízdou na koni, s dětskými atrakcemi a stánky. I nás hlad vrací zpět do města a po několika neúspěšných objednávkách rikšy na Uberu jdeme pěšky až do Krišna restaurace – docela příjemné s rychlou obsluhou, dobrým jídlem, a také levným – dvě thali s rýží, pitím a malou zmrzlinou jen za 180 Kč pro oba!
Pak už jen návrat do hotelu a plány na zítra – návštěva Mahabalipuramu…
