Dny zavřených českých kostelů

Před časem jsem se už po několikáté vrátil z Gruzie, země věřících lidí, a tudíž i plné kostelů. Otevřených kostelů.

Otevřený kostel sv. Eliáše v Borjomi, Gruzie

Minulý týden jsem chodil po vesničkách jižních Čech, kde téměř v každé z nich najdete buď kostel, kapličku nebo minimálně kříž. Ty první tady ale bohužel zůstávají zavřené. Otevírají se jen během bohoslužeb, což může být i jen jednou týdně. Zažil jsem tady i mši, kdy ihned po ukončení přišla pomocnice kněze a s cinkajícími klíči na mě volala: „Nerada bych vás tady zamkla.“

Zavřený kostel sv. Cyrila a Metoděje v Husinci

V božím stánku tedy není mimo otevírací hodiny pro věřící místo. A kam už potom mají chodit poutníci, turisté nebo kolemjdoucí, kteří tady chtějí meditovat, odpočinout si, srovnat si myšlenky a být s Bohem?

Mají smůlu – kostely se v Čechách zavírají zřejmě kvůli krádežím. Je ale řešením je zamykat a nikoho do nich nepouštět?

Neznám oficiální stanovisko církve, ale považuji za obrovskou škodu, když zůstávají kostely v malých vesničkách a městech na zámek. Možná by jedním z řešení mohl být příklad Gruzie.

V téměř každém kostele tady najdete sedět místní ženu, která svatostánek nejen hlídá, ale i prodává svíčky, ikony, modlitební knížky, knihy, prsteny a spoustu dalších věcí, čímž pomáhá nejen sobě, ale i farnosti. Nepamatuji se, že bych za svoje cestování po této zemi viděl kostel uzamčený.

Otevřený kostel v centru Kutaisi, Gruzie

Nestálo by za to, aby církev oslovila věřící z farností, kteří jsou např. v penzi nebo mají čas a mohli by během dne, aby v určitých místech pomohli užívat kostely jako dříve a neotevírali je jen jednou ročně na Noc kostelů?

Kostel Nejsvětější Trojice v Tserovani, Gruzie