Toto jarní počasí je rozverné – chvíli zima, chvíli krásně slunce, trochu deště, ale v takové míře, že můžeme vyrazit ven.
Dnes jsme se vydali na více než 20 km cestu z Vlachova Březí do Vimperka, která vede z větší části po Zlaté stezce.
Nejprve trochu stoupání, než se na ni napojíte, a pak si užíváte výšlap, během kterého překonáte zhruba 400 výškových metrů.
Krajina je to úžasná, ale turistů pomálu – nějaké spíše místní jsme potkali až na Mářském vrchu, ale to byli stejné jen místní.
Dolní a Horní Kožlí a Mojkov jsou osady, kde panuje klid a máte pocit, jako byste byli na konci světa. Tady bych chtěl bydlet!
Pak stoupání lesem, kde se většinou kácí, než dojdete do Lštění s velkým, ale opět zavřeným kostelem a stádem býků hned vedle, které byste opravdu nechtěli potkat někde o samotě.
Mářský vrch je oáza klidu. Nikdo tu není, tak dáváme svačinu a užíváme vycházejícího slunce zpoza mraků. Co si víc přát?
Přes Svatou Maří je to do Vimperka už jen kousek. Procházíme městem, které je poměrně velké a se zvláštní atmosférou, která má jistě své kořeny v minulosti. Dojem napravuje náměstí v kopci a moc pěkné uličky kolem centra. Není moc času, protože musíme na autobus zpět.
Ve Březí dáváme jedno na náměstí a v krásném večerním slunci kráčíme domů.
