Co všechno můžete zažít v Gruzii za týden? Málo i mnoho, záleží na vás.
Nízkonákladový přímý let z Prahy do Kutaisi byl velkým lákadlem – konečně žádné přestupování a čekání na letišti v Istanbulu nebo Kyjevě, prostě jste za 3,5 hodiny v jiné části světa. Nic ale není zadarmo. Letecká společnost Wizz Air, o okteré jsme věděli, že mívá zpoždění, dostála své pověsti (alespoň na této lince) a při našem prvním letu nabrala zpoždění 1,5 hodiny. To jsme ještě ale netušili, že to je ještě ta lepší varianta.
KUTAISI
Do Kutaisi jsme tedy přiletěli se zpožděním, přesto na nás na letišti vydržel čekat odvoz do hotelu Grand Piano – starší pán, s kterým jsme si v ruštině popovídali o tom, jak to bylo za vlády Saakašviliho. Ubytování v pořádku – zvláštní interiér v našem pokoji s dřevěným obložením a malými okýnky do ulice.
Kutaisi je menší město s 200 000 obyvateli, v kterém ale sídlí Parlament, na rozdíl od vlády, která je v Tbilisi. Trochu nepohodlné řešení, zatím však odolává změně. V centru příjemný malý park s řadou obchodů, kaváren nebo bazarem.
Rozhodli jsme se tady zůstat jen jeden den – spousta turistů bere město jako přestupní stanici do Svanetie nebo do ostatních částí země. Prošli jsme si městem ke katedrále Bagrati, odkud je i pěkný výhled na město. Zážitek je už i zmíněný bazar, kde nakoupíte čerstvou zeleninu, ovoce, víno, čaču, oříšky a spoustu dalších věcí.
CARS4RENT
Na druhý den jsme měli objednané auto z Cars4Rent, z které si ho půjčujeme už po několikáté. Pokud cestujete do Gruzie nebo do Arménie, doporučuji – jsou spolehliví, vstřícní, máte 100% pojištění a servis s pomocí v nouzi. Sídla mají v Tbilisi a Kutaisi a zřejmě budou brzy i v Jerevanu v Arménii.
Zástupce Cars4Rent přijel včas, vše mi vysvětlil, předal klíče a mohli jsme jet.
CHIATURA
Při první cestě před pár lety v Tbilisi jsme měli velké obavy z provozu a způsobu jízdy ve městě, teď už se ale nebojíme – na cestách mimo město to jde, ve městě je třeba dávat pozor na komunikace s více pruhy, jejichž problém je, že nejsou vidět.
Po cestě jsme se stavili u pilíře Katskhi, na jehož vrcholu žije mnich, který rekonstruuje i domy u dolní části celé monumentální stavby.
Dalším naším cílem bylo městečko Chiatura, které jsem znal z fotek a především z filmu City of the Sun, který byl hodně působivý. Popisoval celou oblast jako místo s pohnutými osudy lidí, kteří jsou zaměstnáni především při těžbě manganu, železné rudy a mramoru.
Vjezd do Chiatury vás nenechá na pochybách, kde jste – v průmyslovém městě se starými paneláky, továrnami a ocelovými lany na několika místech. Nás cíl byla stará lanovka, z které mají všichni obavy, když ji vidí, přesto neodolají a jedou s ní až nahoru, kde jsou socialistické opuštěné paneláky a úžasný výhled na město. Když vidíte, do čeho vstupujete a co je na každém centimetru tohoto dopravního prostředku proti všem bezpečnostním pravidlům, částečně se bojíte a částečně z toho máte srandu. Je to jako v letadle – nezbývá jen se modlit, aby to dopadlo dobře. Po tomto zážitku, který jsme si nemohli nechat ujít, nemáme už bohužel čas na procházku ve městě, doufám, že se sem podíváme příště.
Vyrážíme směr moře! Asi tří hodinová cesta, která se ale protáhla z důvodu uzavřené dálnice, kterou jsme se snažili nějak objet, a z které nás dostal zpět na správný směr jeden ochotný řidič.
GRIGOLETI
Grigoleti je místo u Černého moře, kde jsme si pronajali ubytování v hotýlku Mana-Mana. Byli jsme z toho hodně nadšeni – klidné místo u moře a pláže, klid, málo lidí a milí gruzínští majitelé. Jestli chcete klidnou dovolenou u moře, nejezděte už posté do Chorvatska – za šest hodin z Prahy můžete být u moře, které není moc slané, alespoň v této době jsou tu prázdné pláže a starají se o vás milí lidé.
MESTIE A USHGULI
Druhý den jsme se ještě část dne koupali a vyrazili na delší část pobytu – do Svanetie. Cesta do Mestie je po dobrých silnicích, občas přerušovanými stavbou nebo ještě neasfaltovanou částí. Serpentýny a tunely s polehávajícími kravami v nich (pozor na ně!) vás zavede do jedné z nejkrásnějších částí Gruzie. Mestie sice začíná být turistické místo, ale zatím to nějak jde. Staví se tu nové hotely, a tak držíme palce, aby se to nezvrhlo v něco, čeho by místní v budoucnu litovali.
Ubytování bylo skvělé – Guesthouse Natalie lehce mimo centrum, ale v klidu, s výhledem na věže a hory a s úžasnou hostitelkou Natalie, která nám dělala snídaně, na které jsme se celou cestu těšili – domácí výroba, zelenina, sýry…
Na Mestii jsme měli dva dny. Jeden jsme věnovali městečku a muzeu oblasti, ale především výstupu na kopec na městem – ke kříži, kde je i vyhlídková plošina. Cestu do prudkého svahu jsme zvládli, ale dala nám trochu zabrat. Na vrcholu ale máte neuvěřitelný pohled na několik stran – na celou Mestii, Ušbu – dva vrcholy kolem 4 700 metrů i na další místa Kavkazu. Užili jsme si malý piknik s výhledem a vrátili se zpátky stejnou cestou a už trochu s bolavými nohami. Ale ten pocit, že jsme to zvládli!
Na druhý den jsme měli objednaný odvoz do Ushguli, něco přes 40 km vzdálené osady v Horní Svanetii. Asi to bylo nedorozumění, ale z privátního odvozu, který sice přijel včas, se během chvilky stala maršrutka hrozící více cestujícími než sedadly. Nakonec jsme vystoupili a do nejvýše položené vesnice v Evropě nás odvezl syn paní majitelky penziónu. Cesta je z části normální silnice, která se ale rychle změní na poměrně dramatickou cestu se spoustou děr, tekoucí vody a zúžené vozovky. Postupně se před námi otevíraly čím dál tím úžasnější scenérie, až jsme uviděli známé výjevy z fotek z průvodců.
Čtyři sídla, která ji tvoří, s řadou domů a věži proti nepřátelům, lákají spoustu turistů. Prošli jsme si všechny – Čažaši, Murqmeli, Čvibiani i Žibiani.
Restaurace v Mestii nás moc neoslovili, čekali jsme trochu něco jiného, vše ovšem zachránila restaurace Laila, hned vedle informačního centra, která je skvělá! Dočkali jsme se i místního pěveckého a hudebního souboru s překrásnými zpěvy i tancem.
OPĚT KUTAISI
Další den, ač neradi, jsme se vrátili s malým blouděním kvůli uzavřené silnici do Kutaisi.
Objednal jsem ubytování v soukromém bytě kousek od centra (kdybyste ho hledali, tak je pod označením „flat-city“). Majitel s manželkou nás přivítali a ubytovali nás v bytě ve starém domě, který jsme ale nakonec shledali jako poměrně útulný a klidný. Protože jsme měli hlad, zeptali jsme se na restauraci v okolí. Pan majitel nám nabídl, že nás do ní odveze. Zavolal taxíka a jel s námi do nedalekého podniku. To, co se stalo potom, nám ale hodně příjemně vyrazilo dech a dalo další důkaz o neuvěřitelné pohostinnosti Gruzínců. Detaily si necháme pro sebe, ale pokud tady chcete zažívat příjemné okamžiky, ubytovávejte se raději u lidí nebo v soukromí než v hotelech.
V Gruzii se vám stanou neuvěřitelné věci a jste vždycky překvapení tím, jak jsou k vám místní milí a pohostinní. Po mé podobné zkušenosti a zážitkem ze sídliště v Tbilisi, kde mě hostil náhodně kolemjdoucí policista, je toto další v pořadí…
Druhý den jsme ještě krátce nakupovali v centru Kutaisi a odpoledne se vydali na letiště. Byli jsme včas, letadlo Wizz Air ale mělo tři hodiny zpoždění, údajně kvůli tomu, že pilot onemocněl a musel přijet z Tbilisi náhradní. Nebudu tady rozebírat všechny podrobnosti, Wizz Air by se ale měl zamyslet nad tím, jestli pravidelná zpoždění nejsou především nějakým problémem systému.
Gruzie je (nejen) v červnu úžasná, a kamkoliv přijedete, narazíte na milé lidi, krásnou krajinu a dobrou kuchyni. Co víc si přát?
