Před měsícem jsem na blogu napsal text o tom, čeho se bát v případě koronavirové krize. Moje obavy o to, že půjde především o boj médií a politiků, se bohužel naplnil.
Je samozřejmě velmi smutné, kolik lidí každý den umírá na infekci, která byla po celém světě rozšířena ze strašných čínských tržnic, kde výraz týrání můžeme považovat za eufemismus, pokud jde o zacházení se zvířaty. Ale co myslíte, že se na přechodně uzavřených, dnes opět fungujících tržnicích, děje? To samé, co už dlouhé roky, to samé, co způsobilo expanzi smrtícího viru po celém světě.
Ale pojďme se podívat na tuto krizi z jiné stránky.
Říká se, svět už nebude takový jako byl předtím a že bude hůř. Že se lidi sobě začnou chovat podezřívavě, že budou umírat velká množství lidí, že virus nezastavíme, že nastane chaos.
Zkusme si ale představit, jak by COVID mohl přinést do našich životů pozitivní změny. Každá krize je totiž počátek něčeho nového, a záleží jen na nás, aby to nadcházející bylo dobré a užitečné.
Napadá mě řada věcí, které nám mohou přinést pozitivní změnu:
Změníme svůj přístup ke zvířatům – to, jak se zdaleka nejen na čínských tržnicích zachází s masem a se živými zvířaty, přineslo pravděpodobně nákazu virem COVID na lidi. Co se stane příště? Můžeme vyloučit nějaký další virus z jiného zvířete? Je třeba, aby se jednotlivé země spojily a přijaly opatření vůči těm, kteří dovolují porušování pravidel při humánním chovu, zabíjení zvířat a skladování masa. Samozřejmě – změna začíná především u každého v jeho mysli, ale bude nutné přijmout i jiná, např. sankční opatření vůči státům, které změny ignorují.
Začneme se chovat ohleduplněji k ostatním lidem – více než 600 000 lidí umírá ročně na celém světě na sezónní chřipku. Všimli jste si, že by se během epidemií v Česku někdo zásadně chránil rouškou, když jde k lékaři nebo mezi lidi? Kolik z nás se s rýmou, kašlem nebo nějakou virózou vydá do práce, i když by měl raději zůstat doma? Neměli bychom raději myslet na ostatní, abychom je nenakazili i během tzv. běžných nemocích? Podle mě je třeba, aby skutečně nemocní nebyli diskriminování snížením platu během celé neschopnosti a mohli se v klidu vyléčit. Aby nemuseli myslet na to, že dostanou méně peněz, které potřebují pro rodinu. Nenuťme děti chodit do školy, když jim není dobře – nic jim neuteče. S rozvojem učení na dálku jim třeba můžeme zprostředkovat výuku přímým přenosem ze třídy.
Cesty do ciziny budeme plánovat tak, abychom nejezdili a nelétali zbytečně – cestování je důležité, otevírá naši mysl novým věcem a neměli bychom se ho vzdávat. Zkusme ale cestovat vědomě, ne jen kvůli levným letenkám nebo že nevíme, kam se vydat. Chraňme se během cesty, buďme opatrní a tolerantní vůči ostatním kolem sebe. Necestujme nemocní. Poznávejme země, kam jedeme, do hloubky, ne jen kvůli povrchnímu zážitku. Plánujme a přemýšlejme o smyslu toho, co děláme.
Budeme trávit víc času v přírodě a méně v obchodních centrech – je úžasně, jak se se zavřením obchodních center a obchodů vůbec plní příroda lidmi, trávícími jaro venku. Kolik lidí začalo běhat, jezdit na kole, jen tak se procházet. Zachovejme si to. Trávení času a nakupování nám štěstí nepřinesou, ale čerstvý vzduch a příroda ano!
Přehodnotíme ekonomické cíle o neustálém růstu – nejsem ekonomický expert, tady na tom poli mě každý dostane, ale je smyslem našich životů neustálý tzv. ekonomický růst? Potřebují bohatí být ještě bohatší, aniž by to nějak pocítili obyčejní lidé?
Změníme systém školství – přestaneme známkovat, zrušíme maturity, zavedeme jeden den týdně online z domova a změníme školu na místo, které budou děti bavit. České školství potřebuje zásadní změnu už delší dobu, jen k ní nikdo z politiků nenašel odvahu. Týdny a možná měsíce karantény ukázaly a ukážou, že se důležité učivo dá zvládnout i bez nekonečných hodin s předimenzovaným učebním plánem.
Nakladatelství budou vydávat více elektronických knih a audioknih – v krizi se ukazuje, jak jsou vedle papírových knih potřeba i e-booky, které nahradí jejich akutní nedostatek. Nejsou potřebné jen pro lidi, kteří nemohou číst tištění knihy kvůli špatnému zraku, ale i pro ty, kteří je nemohou nakupovat, protože v krizových časech se k nim fyzicky nedostanou.
Pokusíme se změnit principy fungování Evropské unie, aby nám v případě další krize přinesly spolupráci mezi státy – je jasné, že EU bude muset rychle přemýšlet o tom, kde jsou její možnosti spolupráce v krizových časech. Probíhající události ukázaly, že nahodilé uzavírání hranic bez ohledu na občany pracující napříč Evropu přineslo spoustu problémů. Uzavření hranic České republiky bez konzultace v orgánech EU je jedno z velkých selhání a zklamání pro české a jiné občany, kteří musí cestovat v rámci Evropy.
Budeme se více zajímat o demokracii a budeme si ji více hlídat – demokracie a svoboda nejsou něco, na co máme právo a co nám někdo navždy zaručí. Zloději, kteří nám je budou chtít vzít, dnes nepřijedou v tancích a se zbraněmi. Budou nám ji ukrajovat pomalu a nenápadně. Dělali to tak vždycky. Pro naše dobro. Pro naše zdraví. Dívejme se na věci kriticky, přemýšlejme o každém jejich výroku kriticky a beze strachu.
Karanténa za chvíli pomine a naše dny se začnou vracet do normálních kolejí. Co změníme mi sami ve svých životech? Je to jen na našem rozhodnutí, žádný krizový štáb to za nás neudělá.
Přeju nám všem zdraví a hlavně odvahu ke změně do příštích měsíců!
