Kdo z vás je ochoten poslouchat svůj vlastní hlas a nezbláznit se z toho? Reakce většiny lidí, kteří se někdy nahrávali a slyšeli se potom, byla: zastav to!, to není možný!, to nejsem já!, já strašně mluvím!, je to nějaký zkreslený!
Můžu vás uklidnit – já to měl taky. A mám ještě doteď.
Někdy na konci roku 2005 mě uchvátila první vlna fenoménu, který se začal šířit především v Americe – podcasty. Nic zvláštního, prostě nahrávky lidí, kteří chtěli něco sdělit, dělat rozhovory a šířit je mezi lidi. Rozhlas tohle přece dělá pořád a nikdo z toho nešílí. Naopak – kdo dneska poslouchá rádio, aby z něj získával vědomosti? A kolik takových posluchačů bylo před 16 lety? Internet rostl, rozvíjelo se video, filmy, hudba… I já jsem na rozhlas skoro zapomněl. Tolik podnětů kolem sebe, tolik práce, tolik zdrojů, tak proč si pouštět rádio? Navíc jsem ho stejně už neměl, takže jedině přes internet…
A v tu chvíli přišly podcasty. Návrat audia v nové modernější formě. Protože mikrofon a počítač mohl mít každý, otevřela se tady cesta pro normální lidi, kteří chtěli něco sdělit a nemuseli být odkázáni na velká média. Stejným procesem prošlo i video a jeho nástup byl mnohem znatelnější.
Nadchlo mě to! Založil jsem Podcast blog a psal o jeho fenoménu včetně článků, diskusního fóra, odkazů nebo speciálních stránek “Podcast Music”.
V Česku se ale tento způsob vyjadřování moc neuchytil. Vzpomínám si dokonce i na nějaký velký seminář nazvaný “Podcasting. Revoluce v distribuci digitálních médií.”, ale ani to rozšíření podcastů výrazně nepomohlo.
Nového trendu se samozřejmě ujal Apple, který takové pořady nabízel v iTunes, v roce 2005 začal i Český rozhlas.
Během let jsem poslouchal různé podcasty. Šlo především o cizí, ale postupem doby se tu začaly objevovat další a mám pocit, že dnes začal boom i v Česku. Jasně, souvisí to i s krizí kolem covidu. Lidi se víc soustředí na svoje zájmy, mají více času a objevují v sobě opravdové vášně.
Vždycky jsem chtěl dělat podcast. Opravdový, takový, který by mohl někdo poslouchat. Je dneska ta doba? Jsem na to připravený? Nechtěl jsem se do toho pouštět jen tak, mým cílem nebylo udělat další rozhovorový, protože těch je tu spousta, a některé z nich i opravdu dobré.
Zajímalo mě, jak to dělají ostatní, ti, co už podcast mají a jsou v nich dobří. Četl jsem různé články a uvědomil si jednu věc – chcete-li dělat něco dobře, minimálně pro sebe, musíte se věnovat tomu, čím žijete a co je vaše vášeň nebo láska.
A tak vznikl můj první skutečný podcast – Báseň na každý den. Řekl jsem si, že nemá smysl vymýšlet obsah, ale jednoduše hrábnout do nitra a vylovit to, co chci dělat a co považuji v této době za podstatné. To ostatní už přijde.
O tom, co přesně jsem našel a že to nebyla jen poezie, vám řeknu příště. Zatím si zkuste jen poslechnout nějaké podcasty, české i zahraniční, nebo ten můj, který jsem nazval “Báseň na každý den”, a pro mě znamená jen začátek v podcastovém světě.
Stavím ho a jako každá stavba bude věřím lepší a lepší.
Příště vám napíšu, s čím jsem se potýkal na začátku vymýšlení a nahrávání prvních epizod.
