Úterý začalo podle očekávání deštivě. Měl jsem dopoledne nějakou práci a také jsem čekal na výměnu pokoje, protože v tom stávajícím vůbec nešel internet. Na recepci mi ale velmi ochotně vyšli vstříc a našli řešení. V kostele, který je hned vedle, kdosi cvičil na varhany, takže jsem to měl i s koncertem. Opravdu velmi hustý déšť pomalu přestal po 13 hodině a meteoradar ukazoval, že se situace uklidní.
Vyrazil jsem přes Ferdinandov, malou částí nad Hejnicí, prudkým stoupáním lesem. Sice už nepršelo, ale voda neustále kapala ze stromů. První slunce se ukázalo až u vodopádu Velký Štolpich. Štolpišská silnice je taková dálnice pro cyklisty, po které mě moc nebavilo jít, takže jsem odbočil do míst, kde skoro nikoho nepotkáte, ale kde je postavený dřevěný chodník přes velkou část, která vede až na Černou horu (1 085 mnm) a dál. Je to úžasná stezka, kde procházíte mezi nedotčenou přírodou a máte pocit, že jste úplně mimo civilizaci (včetně mobilního signálu). Rozhledna Na Čihadle nabízí pěkný pohled na rašeliniště staré 4 000 let. Kozí stezkou po docela náročné kamenité a dnes i nepříjemně klouzající cestě se pak dostanete po žluté zpátky až do Hejnice.
Celou trasu najdete zde.
při svážení dřeva pod saněmi 2. února 1930.
