Zirhamia mě při prvním setkání na jejich webu zaujala zajímavým výběrem lokalit. Na druhý pohled byly ještě zajímavější jejich ceny, které souvisejí s jiným pojetím jejich cest. Na zajímavé expedice, ale i na cestování vůbec jsem se ptal Jurka Szurmana, jednoho ze dvou lidí, kteří stáli u vzniku Zirhamie.
Na úvod prosím o tvoje krátké osobní představení
Jmenuji se Jurek Szurman a společně se svým kamarádem Honzou Miřackým alias Johnnym jsme v roce 2013 založili expediční agenturu Zirhamia, protože jsme chtěli lidem dokázat, že cestovat po světě lze bez miliónu na účtu. Mým koníčkem a zároveň prací je tedy cestování – čím pomalejší tím lepší.
Čím je podle tebe Zirhamia výjimečná? Na první pohled v přehledu vašich expedic by se zdálo, že je to třeba v tom, že jsou levnější. Je to opravdu tak?
Naše expedice jsou výjimečné v několika věcech. V prvé řadě účastníkům reálně ukazujeme, že mohou cestovat kamkoliv bez znalosti místního jazyka (i když základní úroveň angličtiny je nutná), že si poradí s hledáním ubytování či dopravy až na místě a že není třeba vše rezervovat dopředu. Toto jim ukazuje náš průvodce každý den a je na nich, zda se do organizace zapojí nebo ne. Další výhodu spatřuji v tom, že jezdíme v malých skupinkách většinou o 7-9 lidech, což zaručuje flexibilitu a zároveň neobvyklým způsobem stmeluje lidi dohromady, kdy se na konci expedice loučíme jako dlouholetí přátelé. Posledním bonusem je samozřejmě ona cena, neboť naše expedice znamenají levnější náklad na dovolenou v porovnání se zájezdy cestovních kanceláří. Ale neradi toto srovnání děláme, protože jablka a hrušky se nemají srovnávat. Každému potenciálnímu účastníkovi naší expedice vysvětlujeme, že opravdu nejede na zájezd, že naše expedice mají pevně stanovená pravidla a buďto se mu náš styl zalíbí anebo ne.
Specializujete se na nějaké země nebo lze říct, že nevylučujete žádné?
V zásadě nevylučujeme žádné země, protože všichni naši průvodci jsou protřelí cestovatelé, které můžeme vyslat se skupinou kamkoliv do světa a oni si tam dokážou poradit. Proto jsme vymysleli expedici “Ruleta”, kdy se do poslední chvíle neví, kam se pojede 🙂 Některé destinace máme samozřejmě více procestované a rádi se tam opakovaně vracíme, takže tyto země jsou naše “speciality”. Nikdy asi nebudeme dělat evropské země, protože Evropa je z našeho pohledu nudná, až moc “civilizovaná”, a taky nemůžeme cenově konkurovat zájezdům, které naloží 50 lidí do autobusu a frčí.
Je něco, co byste chtěli jako organizátoři zájezdů rozvíjet, ale zatím jste na to nenašli čas, sílu nebo peníze?
Jenom trochu poopravím ty “organizátory zájezdů”, protože zájezdy opravdu neděláme a snad nikdy dělat nebudeme. Jediné, co děláme, jsou expedice v pravém slova smyslu. Cestovní kanceláře dělají zájezdy do exotiky a nazývají je taktéž expedicemi, nicméně jejich expedice a naše expedice jsou z hlediska práva, organizace a pravidel úplně odlišné. A teď k otázce. Ano, máme asi 4-stránkový dokument nazvaný “Zirhamia – další rozvoj”, kam si píšeme nápady, které bychom chtěli v Zirhamii v budoucnu uskutečnit. Posouváme se však strašně pomalu, protože jsme s Johnnym opravdu hodně rozlítaní po světě a je problém najít si společný čas, ve kterém bychom se dalšímu rozvoji věnovali. Raději nebudeme prozrazovat, o co se jedná, máme totiž rádi překvapení 🙂
Co by měl splňovat člověk, který by chtěl být součástí vašeho týmu?
Pokud se bavíme o roli expedičního průvodce, máme dvě základní podmínky, přes které takzvaně nejede vlak. Za prvé, daný člověk musí mít hodně nacestováno v různých mimo-evropských zemích a nejlépe sólo. Neznamená to, že chceme do týmu nějaké samorosty a samotáře, ale jedná se o předpoklad, že člověk, který se uměl na svých cestách sám o sebe postarat, se bude umět postarat i o další lidi. Za druhé, musí se nám obyčejně zalíbit. Pokud z našeho osobního setkání máme “bad feeling”, pak jakákoliv spolupráce nemá smysl.
Web, pro který je tento rozhovor, chce především otevírat lidem možnost k cestování, zbavit je jejich strachů a obav. Měl jsi někdy na začátku svého cestování nějaké svoje strachy a musel jsi překonávat překážky, které ti bránily vyjet mimo svůj domov?
Mít strach nebo obavu z neznámého je přirozená lidská vlastnost. Záleží na každém z nás, jak se s tímto strachem vypořádáme. Začátky cestování do neznáma se u někoho děly ve stylu “skoč do vody a plav”, někdo rád postupuje malými krůčky. U mě to bylo asi postupně, nejdřív nějaké menší cestování s kamarády nebo rodinou po České republice, Slovensku a Polsku, dovolená v Itálii či Chorvatsku a pak rovnou přes Atlantik na několik měsíců do USA v rámci Work & Travel. Pak jsem se stěhoval za prací – nejdřív do Prahy, pak do Dublinu, což by se dalo nazvat určitým druhem samostatného cestování. Na pravé sólo cestování jsem si musel počkat do roku 2009, kdy jsem si zajel z Třince, odkud pocházím, do Singaporu pozemní cestou. Cesta trvala 7 měsíců, pak jsem si ještě zaletěl do Jižní Ameriky na dalších 5 měsíců. Teprve pak se ze mě stal cestovatelský “profík” 🙂
Setkáváte se s nějakými obavami z cestování v lidech, kteří s vámi jezdí nebo jsou vaši klienti už rozhodnutí cestovatelé, kteří vědí, co chtějí?
Samozřejmě, většina našich účastníků jsou lidé, kteří mají obavy z cestování do neznáma. Právě proto jedou s námi, protože se můžou tomu cestovatelskému řemeslu přiučit. Na vlastní oči vidí, že cestování na blind nic šíleného není. Asi třetina účastníků jsou lidi, kteří již mají něco nacestováno (někteří fakt hodně), ale třeba nesehnali žádného spolucestujícího nebo se jim už nechce organizovat, nebo chtějí poznat nové lidi. Těm zkušenějším samozřejmě dáváme na expedicích větší flexibilitu a můžou si odskočit na den či dva, kamkoliv je to bude táhnout.
Mnoho lidí ve svém cestování během život volí jistotu – jezdí na tatáž místa a obávají se udělat změnu. Co bys jim poradil? Je podle tebe nekomfortní a bolestivé poznávat i jiné země nebo to naopak přináší více pozitivního?
Vlastně nevím, co bych jim poradil. Možná nikam nechtějí cestovat, protože nemají tu potřebu. Jsou spokojení se svým dosavadním výběrem, tak proč ho měnit. Pokud mají obavy udělat ten první cestovatelský krok, tak ať jedou s námi a uvidí, že to není nic těžkého. Jak se říká, když nejde o život, jde o h… Tak proč to nezkusit?
Které země podle tebe jsou ty, které jsou naprosto opomíjené a zasloužily by si více pozornosti?
Mně připadá, že v dnešním globalizovaným světě je turistů všude hodně a že žádná země není opomíjená. Hodně záleží na preferencích každého člověka, co ho láká a co nikoliv. Někdo může říct, že země X je super, protože blablabla a začne někomu jinému vysvětlovat, jak je neprávem opomíjená. Nejlepší je podívat se všude, udělat si obrázek a pak můžeš konstatovat, jestli to je tvůj šálek čaje či nikoliv.
Jaký způsob cestování se osvědčil nejvíce tobě?
Mám rád pomalé cestování tzn. chci cestovat v jedné zemi alespoň dva týdny, abych ji alespoň trochu pochopil. Pak se v cestování soustřeďuji na život místních lidí, chci prostě vidět, jak žijí, co si myslí, jaké mají problémy atd. Již několikrát jsem se zařekl, že nebudu opakovaně jezdit do zemí, kde se necítím být vítaný, i kdyby tam ty byly nejkrásnější hory, pláže, památky na světě. Stačí jednou a nazdar :-).
Co přineslo cestování nejvíc tobě? Změnilo ti to nějakým způsobem život? Změnil ses vnitřně ty sám?
Samozřejmě, že změnilo. Kdyby mi někdo před 10 lety řekl, že se budu cestováním živit, asi bych mu poklepal na čelo :-). Teď vážně. Cestování a zvláště sólo cestování ti přinese nesmírné výhody – hlavně v tom, že pochopíš sám sebe, budeš znát své silné i slabé stránky, budeš vědět, jak v daných situacích reaguješ. Naučíš se věci organizovat, pracovat s penězi (pokud tedy nemáš neomezený rozpočet), nebudeš řešit blbosti a soustředíš se podstatné věci, které mají smysl. Naučíš se komunikovat s lidmi bez znalosti řeči. Ve finále, vykoukneš ze své komfortní zóny, budeš ji testovat a pak se celkově vyklidníš. A staneš se flegmatikem, kterého tak něco nerozhází 🙂
Díky za rozhovor.
Odkazy:
