Zima se už neúprosně blíží, a tak jsme se ještě trochu za relativního tepla vydali na jednodenní výlet vlakem do místa poblíž města, kde jsem žil a kde jsme se s mojí ženou Angelou poznali.
Vlakem jste v Lovosicích za hodinku. Městečko, které bylo vždy poznamenané chemickým a potravinářským průmyslem, prošlo za ty roky změnou. Deli už není, přibyly tady obchody, opravují se domy, silnice, existuje tady kulturní život.
Měli jsme dva cíle – mlýn v Oparenském údolí a horu Lovoš (570 m n.m.). Kvůli výluce jsme se do Oparna dostali autobusem, a málem jsme náš cíl přejeli – autobus nezastavoval na železniční zastávce, ale jen v obci, a pak jel dál.
První zastávka byl mlýn v Oparně. Tady jsme v létě 1999 měli se Svobodou zvířat seminář, kde jsem uviděl Angelu, za několik měsíců si ji vzal a žiju s ní dodnes 🙂 Mlýn prošel rozsáhlou rekonstrukcí a z dříve zchátralé budovy je dnes krásné místo. Pěkná vzpomínka, ale už z minulého století 🙂
Kolem Černodolského mlýna jsme se vrátili do Oparna a vydali se na Lovoš. Trochu jsme přidali, protože slunce zapadá už kolem páté, a my jsme chtěli vidět okolní krajinu ještě s trochou světla. Cesta lesem a klikatými cestami vás zavede až na vrchol.
Byli jsme opravdu pozdě – restaurace právě zavírala a krajina se pomalu halila do večerní nálady. Až jsem v Lovosicích žil několik let, město jsem takhle viděl z nadhledu poprvé.
Přes Lhotku jsme se opět lesem vrátili do města a už za tmy dorazili na nádraží.
