Uplisciche – magické skalní město uprostřed Gruzie

Do Uplisciche, neboli Uplsitsikhe, gruzínsky უფლისციხე (U-PH-L-I-S-TS-I-KH-E) jsem se dostal poprvé jednoho květnového odpoledne. Do skalního města se jezdí většinou z Gori, které bývá zastávkou pro turisty z jednoduchého důvodu – narodil se tady Stalin. Jeho socha už z hlavního náměstí zmizela, ale pořád se na jeho kultu nebo zájmu turistů o osobu, která nadělala spoustu škody a zmarnila milióny životů, dá aspoň trochu vydělat. Chcete-li navštívit Stalinovo muzeum, je jen na vás. Určitě tady najdete zajímavé věci a informace, při naší poslední návštěvě v expozici ale docela chyběl kritický pohled na jeho osobu a kult.

Ve stínu této turistické atrakce se na Stalinově třídě krčí Velké vlastenecké válečné muzeum. Byl jsem tady sám, většina turistů ho podle mě vynechává. Expozice byla celkem zajímavá, na gruzínské poměry lepší průměr.

Velké vlastenecké muzeum, Gori

Mobilní aplikací jsem si zavolal taxíka. Už si nepamatuji, kolik to stálo, ale s řidičem jsem se dal jako vždy do řeči a tak jsem vyslechl mj. příhodu, jak na té samé silnici, po které jsme jeli, během války v Jižní Osetii při bombardování Gori musel i s turisty vyskočit z auta a schovat se v příkopu před útoky ruské armády.

Uplisciche

Skalní město jsem si chtěl prohlédnout detailně, ale tušil jsem přicházející bouřku a déšť, tak jsem se s taxikářem domluvil, že na mě počká. Dobře jsem udělal.

U vchodu můžete kromě vstupného zakoupit i mapku, brožurku a vydat se na prohlídku.

Skoro se vám nechce věřit, že v takových podmínkách mohl někdo žít, přesto tady v 700 jeskynních žilo kolem 5 000 obyvatel.

Zajímavé jsou kresby francouzského vědce a geologa Marie-Frédéric Dubois de Montpéreux, který se snažil přiblížit, jak město vypadalo v dobách, kdy ještě bylo obýváno lidmi.

Marie-Frédéric Dubois de Montpéreux – Uplisciche

Když vystoupáte nahoru, dostanete se na plošinu, odkud máte přístup k jednotlivým částem města. Zmiňme se o těch nejzajímavějších:

  • Síň královny Tamar – místními pojmenovaná po královně Tamar Gruzínské (přelom 12. a 13. století), i když zde nikdy nežila. S dřevěným stropem, uprostřed se stropním oknem, místem pro uchování vína v kvevri nebo pekárnou.
  • Divadlo (také Síň s kazetovým stropem) – z koncepce sálu a vyrytých sedadel před ním se předpokládá, že byl využit asi v 2.-3. století pro divadelní účely.
  • Lékárna – díry ve zdi sloužily zřejmě jako lékárna nebo holubník.
  • Lisy na víno – na pozemku vesnice Uplisciche bylo nalezeno 11 vinařských lisů, které se skládaly ze třech částí – lisu na víno, jámy na vinnou šťávu spojenou s lisem kanálem a malou dírou na uložení gruzínské vodky (čača).
  • Síň čtyř sloupů – největší a nejkrásnější komplex v Uplisciche. Je zde na 500 m2 zachována tří lodní jeskynní bazilika ze 6. století.
  • Ostružinová síň (Makvliani) – jedna ze zdejších největších částí, chrám je předmětem dohadů, vyzdobený kazetovým stropem.
  • Bazilika sv. Jiřího – postavená v 9.-10. století na místě pohanského chrámu.
Divadlo, Uplisciche

Pokud toto všechno absolvujete a dostanete se až na náhorní plošinu, budete mít krásný pohled na řeku Kura, tekoucí z Turecka až do Kaspického moře, a na zrušenou vesnici Staré Uplisciche. Až do 60. let zde žilo 110 domácností, jejichž hlavní obživou byl chov dobytka, lov ryb a výroba vína. Poté se začali stěhovat pryč hlavně kvůli nedostatku pitné vody a špatné dostupnosti. Dnes z jejich domů zbyly jen ruiny.

Staré Uplisciche

Pokud můžu doporučit – máte-li chvíli čas se tady zastavit, přijeďte spíše odpoledne (otevřeno je od 10 do 17 kromě pondělí), sedněte si na jednu ze skal a vychutnejte si atmosféru města i okolí. Jedná se o velmi staré místo, které zažilo řadu událostí, včetně té z 13. století, kdy se podařilo mongolskému chánovi (obdoba krále) Ögedejovi město dobýt a zničit.

V roce 93 bylo Uplisciche navrženo na seznam památek UNESCO, zatím je ale jen na předběžném seznamu.

Síň královny Tamar

Jen tak tak jsem stačil projít vše, co jsem chtěl a za zvuku kapek deště jsem směřoval dolů k východu. To už byla doslova v plném proudu průtrž mračen. Taxikář na mě stále čekal a dovezl mě do Gori, odkud jsem maršrutkou odjel zpátky do Tbilisi.

Bazilika Sv. Jiřího

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

%d bloggers like this: