Probudil jsem se do rána se zataženou oblohou, ale ještě nezačalo pršet. Snídani jsem neměl objednanou, takže jsem jen zaplatil za ubytování a první cestičkou odbočující ze silnice jsem vypadl do lesa.
Z Dolní Chřibské kolem Českého vrchu a dál po trase, která se postupně mění v lesní cestu. Očekával jsem déšť kolem 11 hodiny, ale teď bylo zhruba 9 a už začaly padat první kapky. Nasadil jsem pláštěnku na batoh a klobouk na hlavu – ten je mimochodem výborný, pro takové počasí, kdy lehce prší a nechcete se chránit víc, je skvělý.
Dříve jsem neměl déšť moc v lásce, ale tentokrát bylo pěkné, jak se příroda a scenérie mění v oblačném počasí a s mokrými kameny, stromy a listy.
Pohyboval jsem se většinou v lese, takže ta hlavní velká sprška mě minula. Prošel jsem zkratkami mezi modrou, žlutou a červenou trasou, a nepotkal jsem žádného člověka. Úžasné! Cesta se svažovala dolů a nahoru a různě se střídala v různých typech lesa. Tady asi nikdo moc nechodí, většina turistů jde po značených cestách. Já většinou vyloženě vyhledávám trasy postranní, protože je tam klid a dají se najít zajímavá místa.
U Balzerova ležení jsem se napojil na hlavní červenou trasu, kde jsem začal potkávat turisty, kteří sem vyrazili i přes nepříznivé počasí, nebo možná právě proto. Začalo čím dál tím víc pršet a výlez na Mariinu vyhlídku byl i přes déšť skvělý. Užíval jsem si měnící se krajiny s mraky, vylézajícím sluncem a zajímavým světlem.
Rozhodl jsem se sejít dolů a jet autobusem v půl jedné, protože jsem chtěl stihnout večer ještě jednu akci v Praze. Ještě jsem si prošel Jetřichovice ke ke kostelu sv. Jana Nepomuckého a odjel do Děčína.
České Švýcarsko je pro mě stále málo objevená lokalita a určitě se sem chystám, abych si prošel další cesty a objevil místa, kam turisté většinou nechodí. Máte-li tip na takové, dejte mi vědět.
