Skoro jsem si nedokázal představit, že bychom někam letěli. Vánoce, chladno, šedivo a déšť. Navíc mě k tomu všemu začaly trápit různé malé nemoci, jedna z nich přišla také před rokem, kdy jsem chtěl odjet do Indie sám na jógový kurz. Nakonec jsem nejel, a místo toho šel do nemocnice na malý zákrok, který mě diskvalifikoval od cestování asi na dva měsíce. Před týdnem mě taky po józe začalo bolet rameno. Ale tentokrát už mě nic nezastavilo 🙂
Ale už je to tak – sedíme v letadle a s Emirates letíme přes Dubaj do Bombaje. Čeká nás 18 dnů v jižní Indii s třemi přelety do míst, kde jsme ještě nebyli a která budou asi odlišná od severní části země, kterou jsme navštívili dvakrát.
Odbavení na letišti v Praze bylo v pohodě, let velkým Airbusem proběhl v pořádku. Hned po vzletu přichází večeře, ovšem obě hlavní jídla jsou s masem. Jinak pár turbulencí, ale díky bohaté nabídce filmů cesta ubíhá celkem rychle.
Asi v půl jedné jsme přistáli v Dubaji. Obrovské osvětlené město uprostřed noci a obrovské letiště. Přejít od příletu ke gatu do Bombaje nám zabralo půl hodiny. Naštěstí nacházíme klidový lounge, kde se dá natáhnout, ale nedá se dobře ležet, natož spát. Angela hledá vhodnou polohu, ale nenachází 🙂
Před čtvrtou hodinou odlétáme do Bombaje. Cesta už bude kratší, něco kolem tří hodin. Let byl trochu turbulentnější, ale protože jsme byli tak vyřízení, prospali jsme celou cestu.
Na letišti v Bombaji musíte projít vízovou kontrolu, která se sestává z několika úředníků, vypadajících přísně, ale po focení a odběru otisku prstu procházíme dál, bereme kufry a jdeme hledat řidiče, který pro nás měl přijet z hotelu. Po chvilce hledání v dlouhé řadě vidíme cedulku s naším jménem a odjíždíme. V hotelu jsou moc milí – nechávají nás nastoupit do pokoje dříve, než ve 14 hodin. Moc to oceňujeme a uléháme ke krátkému spánku.
Tři hodinky jsou málo, ale musíme vstát, jinak do západu slunce nic nestihneme. Musíme vyměnit peníze, což uděláme v protější směnárně. První zkouška trpělivosti nás čeká ve vedlejší prodejně Airtelu, kde si chceme vyřídit sim karty. Nabídka je dobrá – 1,5GB denně, volání v Indii a sms za 100 Kč na měsíc je v pohodě, ale ženy, které vše vyřizují, jsou neuvěřitelné – trvalo jim celou hodinu, než vyplnily několik formulářů, z toho jeden dělaly dvakrát, a navíc si fotily každou maličkost, kterou musely pro vydání karty mít.
Hodinu před západem slunce se vydáváme Uberem do ISKCONU – Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny. Chrám je krásný a život v něm hektický – od věřících po prodavače knih, jídla nebo oblečení. Po prohlídce se na chvíli vydáváme k nedaleké pláži u Arabského moře. Je tu chladněji a lidé sem chodí piknikovat a ochladit se po horkém dni.
V půl osmé se začíná podávat v Govindě v ISKCONU večerní bufet, takže se vracíme a z a za 160 Kč si dáváme neuvěřitelné menu.
Do hotelu se vracíme opět Uberem horkou nocí. Bombaj se na rozdíl od nás rozhodně nechystá spát.
