Ráno se vybarvilo do slunečna a my chtěli podniknout cestu ven z města někam do vyšších poloh. Váhali jsme nad několika možnostmi, ale nakonec jsme se nechali přemluvit řidičem rikšy, který nám nabídnul několik tras, kterými by nás za ucházející peníze vozil několik hodin. Vybrali jsme vyhlídku Top Station vzdálenou něco přes třicet kilometrů, trvající ale hodinu a čtvrt.
Jezdit tuk-tukem je zábavné, zároveň ale musíte mít na paměti několik věcí – cesta bude delší než autem, bude to víc házet, bude hlučnější a také bude více foukat a bude i zima, jakmile budete stoupat do vyšší nadmořské výšky.
Trochu jsem to podcenil a nevzal si bundu, ale dalo se to nějak vydržet. Cesta uběhla celkem rychle.
Zastavovali jsme na několik místech – mj. u čajových plantáží, kde jsme viděli, jak se sklízí čaj, u přehrady Mattupatti, a nakonec u vyhlídky Top Station. Tam jsme ale měli smůlu, protože údolí bylo zahalené mlhou a i když jsme chvíli čekali, nevypadalo to, že se rozplyne. Angela fotila portréty lidí a samozřejmě jsme nesčetněkrát fotili selfie s různými indickými turisty.
Dali jsme si místní čaj a vyrazili na cestu zpátky.
V Munnaru bylo krásně a před západem Slunce i pěkné světlo. Chtěli jsme si ještě prohlédnout tři místa, která charakterizují soužití lidí různých vyznání v Indii. Nemám úplně přehled o tom, jak křesťanství, islám a hinduismus dokonale fungují, v Munnaru, ale v centru města můžete vidět duchovní trojúhelník a z jednoho místa pozorovat kostel, mešitu a hinduistický chrám.
Katolický kostel Mount Carmel leží nad městským mumrajem a poznáte ho lehce – je bílý a stojí před ním velká socha Ježíše.
Od něj je vidět mešita Munnar Juma, kam lehce vystoupáte do malého kopce a od ní zase máte krásný výhled na hinduistický chrám Sri Subramaniya Swamy.
Dovedete si něco takového představit třeba v Praze? Já ano…
Nakoupili jsme výbornou zdejší homemade čokoládu a povečeřeli v café restaurantu další výborné indické jídlo.
Zítra se musíme dostat do Kočínu, a tentokrát to zkusíme autobusem.
