Noc v hotelu byla kupodivu v pohodě – příchodem půlnoci křik kolem bydlících utichl a náš pokoj s oknem do vnitrobloku byl zahalen do tmy tak, že jsme ani nepostřehli, že je ráno.
Po snídaní jsme vyrazili rikšou do chrámu Mariamman. Nebylo lehké přes aplikaci Ola rychle nějakou sehnat. Řidiči tu často využívají fintu, která spočívá v tom, že vás nechají čekat, a pokud objednávku zrušíte až po 5 minutách, musíte jim platit malou částku. Oni si mezitím vezmou někoho jiného na ulici, a vydělají tak dvakrát. Myslím, že se mi to takhle stalo několikrát přes Uber v Chennai, ale v Ola aplikaci mi ani nešla přiřadit karta, takže jsem platil hotově, a neměli šanci něco odečítat.
Chrám Mariamman je malý v odlehlejší čáasti města, kam se dostanete jízdou velmi rušnými, hlučnými a prašnými ulicemi. Prošli jsme ho za chvíli, ale dali jsme se potom do řeči s mladými kluky, kteří nám ukazovali videa, která dělají a dávají na Tik Tok, což je aplikace v Česku neznámá, tady však populární.
Prošli jsme kolem chrámu Mariamman Kovil Teppakulam, který je umístěn na ostrůvku uprostřed vodní nádrže. Nepřišli jsme na to, jak se k němu dostat, ale stejně jsme chtěli co nejdříve navštívit další místo, a to muzeum Mahátmy Gándhího. Podle webu muzea mělo být zavřeno, ale asi kvůli prázdninám zůstalo otevřené. Sídlí v krásné bílé budově, vstup je zdarma a expozice je na průměrné úrovni. Ukazuje přechod od koloniální éry až k nezávislosti a úlohu Gándího v tomto procesu. V obchůdku venku si můžete koupit nějaké z bezpočtu jeho knih v angličtině nebo hindštině.
Pěšky jsme z muzea zamířili do centra. Šli jsme opravdu velmi chudou čtvrtí, kde na břehu narazíte na menší slum. Jeho obyvatelé chodí do zbytků řeky Vaigai na velkou potřebu, vykoupat se nebo na obojí. Vedle toho se tady pasou krávy a kozy.
Přešli jsme most a rikšou se dostali k paláci Thirumalai Nayakkar, který ovšem otevíral až v šest večer. Měli jsme hodinu čas a tak jsme se chvíli procházeli v přilehlých uličkách a fotili lidi a obchody, které tu především nabízejí oblečení.
Šli jsme ještě do bílé kaetdrály sv. Marie, která zvenku vypadá moc pěkně, ale uvnitř připomíná spíš karnevalovou výzdobu.
V šest jsme vešli do paláce Thirumalai Nayakkar ze 17. století, který je monumentální stavbou, momentálně trochu zanedbávanou. Množství holubů ji ničí zevnitř, nicméně tu večer probíhá světelná show i za spoluúčasti komárů, což byl jeden z důvodů, proč jsme odešli předčasně.
Večeřeli jsme v blízkosti hotelu v malé restauraci jiho a severo indické thálí – výborné jako vždy. Zítra odjíždíme do Munnaru, což bude změna podnebí i prostředí. Těšíme se na Silvestr v Indii…
