Silvestrovská noc v Munnaru byla stejně hloupá jako v Praze – dělobuchy, petardy, ohňostroje, hlasité blbé techno… Vždycky se divím, proč tolik lidí oslavuje něco, co neexistuje.
Zato ráno bylo klidné a slunečné. Po snídani jsme hned vyrazili ven, protože se odpoledne mělo zamračit a měl přijít slabý déšť. Nejdřív jsme trochu bloumali v centru a nevěděli, kudy vylézt na kopec a k čajovým plantážím, ale pak jsme to vzdali a rikšou odjeli mimo město k jednomu z mostů a pěšky se odtud vydali hledat čaj.
Byla to dobrá volba, a tak jsme směrem na jih našli místa, kde se pěstuje a dá se dobře fotit. Procházku občas kazí jezdící a troubící auta a tuk-tuky, ale nakonec jsme se dostali i mimo jejich dosah, a kdyby od blízkého hotelu nepouštěli hlasitou hudbu na celé údolí, mohlo to být dokonalé.
V okolí Munnaru se čaj pěstuje už od konce 19. století, kdy zde začal budovat plantáže Brit Munro. Dnes jich všude kolem najdete spoustu a jsou jednou z hlavních atrakcí pro turisty a fotografy.
Z jednoho místa, kde se pěstuje čaj, jsme se vydali pěšky klidnou cestou zpátky do Munnaru. Přidal se k nám opuštěný pes, pro kterého jsme bohužel nic neměli, přesto s námi šel poměrně dlouho, až se nám v jedné části ztratil z dohledu. Na toulavé psy tady občas narazíte, stejně jako ve velkých městech.
Došli jsme do Munnaru a vydali se do Muzea čaje, které je asi 2 km od centra. Malá expozice, nepříliš povedená, je doprovázena půl hodinovým filmem o historii pěstování čaje v Munnaru. Na výstavu navazuje hala, kde se předvádí, jak se čaj zpracovává. V obchodu si můžete koupit výrobky a různé věci, související s pitím tohoto nápoje.
Pěšky jsme se vrátili do města, nakoupili v tržnici ovoce, čokoládu a povečeřeli v restauraci blízko hotelu.
