Přišlo to dříve, než jsem před časem očekával. Ještě před několika měsíci jsem cestu do Indie považoval za něco, k čemu ještě potřebuju dospět, a to především duševně. Nejvýchodnější bod našeho cestování byl zatím Írán a do Asie jsme se chtěli dostat postupně přes Ázerbajdžán, Uzbekistán a Kyrgyzstán. Tendence, která se týká cestování, jasně v posledních letech směřuje na východ než na západ. V Íránu jsme si ani neuvědomili, že od Indie nás dělí už jen Pákistán.
Indie byla země, které jsem se docela obával, a vlastně do dneška nevím, jak ji mám ještě před první návštěvou pojmout.
Po přečtení různých webů, zhlédnutí Chaunovy trilogie Cesta do Indie a několika dokumentů např. o Váránasí mám poměrně smíšené pocity. Co vlastně očekávám od této země, potažmo od Nepálu, kam na 16 dnů zakrátko odjedeme?
Duchovní poznání, historii, zajímavé fotky, inspirující lidi? Nevím, a čím víc se to blíží, jsem nervóznější. Není to strach, jen obavy ze zklamání, z jiného drsnějšího světa, bídy, špíny, chaosu?
Každopádně to brzy nastane a já se na to těším. Myslím, že Angela taky.
Co jsme museli zařídit před cestou?
- víza – vyřídíte snadno přes internet, nějaký čas zabere vyplňování všech těch kolonek, ale je to snadnější, než např. vyřídit vízum do Ruska
- doprava – do Dillí letíme přes Moskvu s Aeroflotem, po Indii se budeme dopravovat s IndiGo a zpátky z Káthmándú s FlyDubai. Pořízení letenek bylo jednoduché, ejn nám už během několika let přeložili odlety, jednou o 12 hodin a podruhé jen o 30 minut.
- ubytování – vše zabookováno s Booking.com
- místa, kam se chystáme – Dillí, Vrindavan, Agra, Jaipur, Váránasí, Rishikesh, Káthmándú.
Na stole leží dva průvodci od LonelyPlanet, důležitější jsou pro mě ale asi zdroje na internetu. Celou trasu jsme pojali jako klidnější cestování, tedy ne každý den někde jinde, ale pár dnů v jedné lokalitě a okolí a více si užívat atmosféry místa.
Byli jste v Indii nebo v Nepálu? Jak jste to zvládli? Splnilo se, co jste očekávali? Sdílejte do komentářů nebo mi napište.
