Často se mi stává, že když si řeknu, že zvolním tempo, dám si klidnější trek, tak jdu více než předchozí den. Jako dnes. Venku slunečno s krásnými mraky.
Vyrazil jsem kolem dvanácté, protože už jsem to nemohl vydržet a zvolil alespoň mírnější trasu než včera. Modrá trasa zvaná Stará poutní cesta je nádherná, především rovinatá vedoucí mezi loukami, pastvinami, dětským táborem, než vstoupí do lesa. Tam už to bylo trochu do kopce, ale dlouhý rovinatý úsek před Oldřichovským sedlem byl celkem příjemný. Na křižovatce se silnicí stojí větší restaurace, ale je zavřená. Místo toho se zevnitř ozývá štěkot psa, na kterého křičí zjevně opilý hlas as i majitele. Škoda, mohla to být pěkná zastávka. Tady vstupujete do poměrně náročnějšího úseku – do skalního města. Dřevěné schody a vůbec celkové pojetí s různými odpočinkovými místy dává znát, že tato lokalita je jedinečná. Prosvištěl jsem to, i když by se tady dalo zdržet delší dobu. Na rozcestí u Hřebenového buku stáčím k Oldřichovu v Hájích a mířím silnicí směrem k Raspenavě. Odbočuji k Šolcovu rybníku, který ve večerním světle vypadá úžasně, rybaří se tady, a po cyklostezce a Staré poutní cestě se vracím do Hejnic.
Trasa celé cesty zde.
