Nedělejte to! Nemažte Facebook ani Instagram, když je potřebujete, když je to vaše součást života, bez které nebudete moci žít. Rozumím tomu. Měl jsem to taky tak, a čas, který jsem tam strávil, by se dal denně počítat na hodiny. Živil jsem se tím. Takže to chápu.
Ale…
Co když zjistíte, že z toho nemáte radost? Co když se vám stále častěji objevuje otázka: “Proč to dělám?”.
Co když začnete mít pocit, že nemá smysl se svým životem nic podniknout, protože to jiní už vytvořili, odcestovali nebo zařídili za vás? A mnohem lépe, aktivněji a úspěšněji?
To je blbý…
Je mi jasné, že se zmítáte v otázkách. A odpovědi možná přicházejí, ale nejsou příjemné.
Zkusím vám napsat ze své zkušenosti, co získáte tím, když na Facebooku zůstanete, a co tím naopak ztratíte. Vyberte si potom sami, zda uděláte nebo nikoliv ten šílený krok a smažete ho jednou provždy. A nebo taky ne.
CO ZÍSKÁM, KDYŽ NA FACEBOOKU ZŮSTANU
- budu vědět každou novinku ze světa politiky, kultury, sportu a vůbec všeho, bez čeho prostě večer neusnu…
Nebo možná že kvůli tomu probdím kus noci? - udržím si přehled, kdo kam jede na dovolenou, na trek, kolik naběhal a bude mě to motivovat to udělat taky tak…
Nebo se na to vykašlu a naštvu se, že na to stejně nemám a jsem unavený a je stejně pozdě a zima, takže smůla…? - zachovám si přehled o všech událostech, které mě zajímají a jasné a dokonalé notifikace mě vždy upozorní před začátkem, abych je nezapomněl navštívit…
Nebo dneska nepůjdu, zítra zase něco bude, vždyť je pořád něco, dneska je cosi v televizi… Kouknu raději na stream…? - Facebook skupiny! Miluju je! Prostě potřebuju poradit a tam jsou všichni!
Nebo – sakra – k tomu nemám žádné ale… Napadá vás něco? - zůstanou mi všechny ty fotky, texty a komentáře, které jsem vytvořil. Až mi někdo bude chtít dát práci, prostě tam mrkne, zjistí, kdo jsem, a bude mu jasné, že jsem jeho člověk.
Jenže – dělá to někdo? Asi jo… Udělali byste to vy – hrabat se v nekonečném streamu v propadlišti dějin?
CO ZÍSKÁM, KDYŽ Z FACEBOOKU UTEČU
- spoustu času, abych konečně mohl dělat to, co chci! Už konečně mě přestane iPhone upozorňovat, že u Facebooku trávím hodiny a hodiny.
Ale co s tím časem? Co když se zrovna něco děje, co bych měl vědět? Co moji kamarádi? Nedomluvili se na nějaké akci a mě nepozvali? Áááááá! - konečně nebudu ovlivněný tisíci názory v diskusích, nebudu na ně muset odpovídat, reagovat, rozčilovat se, debatovat, hledat protiargumenty!
No jo – ale kde si budu tříbit svoje myšlenky? Mám si snad kvůli tomu založit profil na Novinkách nebo na iDNES? To jste opravdu chtěli? - začnu tvořit kreativně, bez vlivu, bez pocitu, že někdo jiný fotí, maluje, píše, mluví lépe než já.
Jasně – ale žiju snad ve věži ze slonoviny? Chci tohle? Jak mám vyfotit tuhle krajinu, aby se to líbilo, aby se to prodávalo, abych byl stejně dobrý jako ostatní. Jak mám teda vědět, jak se dneska tvoří?
Tak a dost! Asi stačí, ne? Zřejmě jsem vám moc nepomohl rozhodnout se, jestli tu příšeru, co stvořil Mark, zabít nebo ji obejmout. Já vím, přeháním, je to přece jen hra a zábava. Je to prostě tak. Říkám – rozumím vám, byl jsem na Facebooku a Instagramu jako jeden z prvních Čechů, takže chápu všechno, co říkáte.
Někdy se mi po nich stýská. Někdy to bolí. Nemůžu třeba napsat svému gruzínskému příteli a zeptat se, jak se má, protože nemám Messenger a nad WhatsAppem se už taky stahují mračna.
Že bych si je přece jen založil pod krycím jménem?
A nebo…
