Moje averze vůči zprávám v televizi a na webu už trvá delší dobu. Považuje se možná za povinnost mít přehled o tom, co se děje ve světě i u nás. Člověk by to přece měl vědět, aby mohl zaujmout postoj, mít názor, žít občansky a něco změnit.
Ale jednoho dne jsem přišel na to, že to třeba není. Několik měsíců jsem omezoval sledování zpráv – při konzumaci dlouhých živých reportáží z míst teroristických útoků se mi dělalo nevolno, překousnout neuvěřitelně komické Události ČT byl často výkon a neustálé sledování zpráv na webu taky přestávalo dávat smysl. Teče to na vás ze všech koutů a nemá to konce – nekončící rozbory toho, co kdo řekl, udělal, na co reagoval, se stávalo tak ubíjející. Pohár přetekl při zprávách o teroristickém útoku v Berlíně. Měl jsem toho prostě dost. Moje mysl se stávala unavenou a zlou. Máte toho plnou hlavu, štve vás to, ale nemůžete s tím nic dělat. Jen konzumovat hodiny komentářů, rozborů a detailů.
A to je možná důvod, proč jsem toho nechal ze dne na den. Ztrácíte spoustu času, který můžete věnovat sobě, rodině, jiné činnosti, která může mít dopad na váš život, která může změnit skrze vás třeba i svět. Katastrofy budou dál, noví prezidenti se budou měnit, neustále se bude něco dít, ale co se děje ve vašem srdci, ve vaší mysli?
Už přes měsíc jsme se nepodíval na zprávy, ani v televizi, ani na webu. Nepotřebuji je. Zabíjely mojí mysl, braly mi můj čas a vtahovaly mě do světa, který je virtuální, mimo můj vliv. Proto není třeba se mu věnovat.
Svět není zlý, lidé nejsou špatní, katastrofy nejsou něco, o čem bychom měli denně přemýšlet. Po hodinové masáži zpráv třeba na ČT si to často ale můžeme myslet.
Nenechte si zaplnit hlavu zredukovanou zlobou z médií, která potřebují vaši pozornost, protože na ní prostě vydělávají. Zabijte svoje zprávy.
