Jít v tomhle horkým dni na malý pěší výlet nebyl úplně dobrý nápad, ale musel jsem někam vypadnout. Po včerejším běhání jsem byl sice trochu unavenější, ale člověk se nemá šetřit. První nápad byl jet na Karlštejn a odtud jít pěšky. Druhý byl jet se konečně podívat na farmu Krišnův dvůr vlakem, zpátky se vrátit do Benešova nebo někam dál a pak domů vlakem. Nakonec zvítězila druhá varianta.
Z Kolovrat se do Městečka u Benešova, kde už od 90. let sídlí krišňácká farma, dá dostat lehce s jedním přestupem. Ve vlaku si musíte zazvonit, protože tady se staví jen na znamení. Farma je hned vedle zastávky v krásném tichém prostředí, kde nejezdí auta, vlak jen občas a okolí tvoří krásné louky a v dáli místní chataři.
Byla sobota poledne a hned, co jsem vstoupil žlutou bránou, se mě ujala milá obyvatelka farmy, která, jak se později ukázalo, tady nebydlí, ale dojíždí se svým manželem a dětmi každý den z Vlašimi. Protože jsem chtěl vidět, jak to tady chodí, mile se mě ujala a provedla mě celým areálem – mlýnem, ukázala mi zvířata, která tady mají, stáje pro krávy, dům a nakonec i dům a v něm oltář. Koupil jsem jejich med a mouku a dostal výborné jídlo. Po asi půlhodinovém povídání jsem se omluvil, že musím na cestu, abych se dostal včas do cíle svého putování.
Celá trasa zpět vedla prakticky po červené značce, vedla malými vesničkami a střídala stoupání a klesání.
Po Postupicích, kde mají pěkný kostel sv. Martina (samozřejmě zavřený) jsem se dostal hlavní silnicí na odbočku k osadě Mokliny a polní cestou konečně do lesa, který byl zakončen jen pár kilometrů před Benešovem.
Marně jsem cestou hledal nějakou hospodu, a vlastně to asi bylo dobře, protože v takovém vedru by mě i jedno pivo zabilo. To přišlo na řadu až v Benešově, kde jsem měl pocit, že tu zavedli prohibici. Najít restauraci bylo taky trochu detektivní hledání, ale nakonec se podařilo. Potkal jsem dokonce v centru kousek od nádraží Góvindu, bohužel ale v sobotu zavřenou. Takový luxus pro místní, kdo ho má? 🙂
