Šel jsem spát brzy už kolem osmé hodiny. Po 20 km údolím a plný zážitků jsem byl po večeři unavený a myslel jsem, že brzy usnu. Nestalo se. Nezabral jsem do desíti, ani do dvanácti, hlava byla prostě nastartovaná a nechtěla spát. Přitom kolem bylo vše v pořádku, vedle mě několik dalších stanů a klid. Někdy k ránu jsem částečně usnul, ale muselo to být krátce. Vzbudilo mě slunce opirající se do stanu a svým teplem vyzyvající, abych otevřel a podíval se na něj. Bylo krásně ráno v horách a chlad se měnil v teplo. Přemýšlel jsem, jak budu putovat dál, nakonec jsem se rozhodl pro Gergeti Trinity, který je nad městečkem a ubytování v jednom guesthousu.
Sbalil jsem stan, dal si krátkou snidani a vyrazil směr Stepancminda. Měl jsem v úmyslu jet maršrutkou, ale objevil se jen jediný taxikář, který chtěl 50 lari, tak jsem vyrazil raději pěšky. Po jednom kilometru mě odchytilo auto s dvěma pasažéry, řidič nabízel odvoz za 30 lari, usmlouval jsem na 20 🙂 Nevypadal šťastně, nakonec jsme si dobře pokecali.
V Stepancmindě jsem zamířil do ubytování do kopce ve starém městě, umyl se a vyrazil směrem ke kostelu. Tu cestu jsem znal, vede po levé straně podél hory a netrvá dlouho. Nedávno tady postavili úplně novou silnici, což bylo něco, co mě šokovalo. Samozřejmě turistů víc, dvě nová parkoviště a mumraj. Šílené…
Nová cesta ke kostelu GergetiPo krátké prohlídce jsem se vydal na kopec na druhé straně, kde jsem čekal lepší výhled na Kazbek s 5047 m n.m. Ten byl ale zahalený do mraků, a navíc tady foukal ostrý vítr. Sešel jsem dolů a vydal se alternativní cestou zpět do města.
Tahle cesta je taky úplně nová a vede klidnou stezkou a ve starém městě i zajímavými uličkami. Došel jsem až do centra, dal si večeři v nově objevené restauraci a došel do ubytování
Zítra uvidíme, má pršet, tak se rozhodnu až ráno.
