Obavy z komárů se nepotvrdily, takže v noci se dalo jakžtakž spát. Bylo jen trochu vedro, což zmírňoval puštěný větrák, ale venkovních 26 stupňů bylo přeci jen znát.
Ráno nás čekala dobrá snídaně v útulné jídelně samotného hostitele, kdy jsme domluvili výlet na zítra na tzv. backwaters.
Nejprve jsme se stavili u domku, kde bydlel Vasco de Gama, portugalský mořeplavec, který jako první v roce 1497 doplul z Evropy do Indie po moři. Vedle stojí kostel sv. Františka, jehož kamenná podoba pochází ze začátku 16. století.
Pěšky jsme podél pobřeží šli až ke stanici trajektu, který jezdí pravidelně na druhou stranu do Ernakulamu. Cestou jsme narazili na podivnou místnost věnovanou komunistickým vůdcům Castrovi, Leninovi, Marxovi a Leninovi, jakož i některým indickým soudruhům, které ale neznáme. Skoro jsem si myslel, že je to nějaká sranda, obávám se, že ale nebyla. Komunistická strana Indie (marxistická) v tomto státě zavedla sociální reformy, uznává prý ale ekonomickou a politickou pluralitu.
Lodí jsme se dostali do přístavu v Ernakulamu a po krátké zastávce u chrámu zasvěceném Šivovi a pár nákupech jsme našli hlavní nádraží, kde jsme chtěli koupit lístky.
Odjezdy jsem si našel na internetu a čekal jsem, že to půjde hladce. Nešlo. Časy na webu indických drah nesouhlasily s těmi na tabuli v hlavní hale, takže jsme šli vystát první frontu. U okénka nám pán řekl, že musíme jít jinam a my šli směrem, kam nás nasměroval. Druhá fronta byla kratší, ale opět jsem nebyli úspěšní. Pánové, kteří obsluhovali automat nás odkázali k třetímu okénku, které bylo to správné. Museli jsme ale vyplnit malý formulář, ukázat pasy a koupit lístek k vlaku, který jede dříve, než jsme chtěli, protože námi vybraný byl plně obsazený.
Před vlakovým nádražím byla ještě jedna zajímavost – rikšu si tady nemůžete objednat přímo mávnutím ruky, ale musíte zakoupit jízdenku, která stojí dvě rupie, odevzdat jí v rikše, která zrovna stojí ve frontě a konečnou částku zaplatit řidiči.
Lodí jsme se opět dostali do Fort Kóčinu, a protože jsme měli ještě dvě hodjny čas do setmění, vydali jsme se do synagogy, která bohužel byla zavřená, ale alespoň jsme ji viděli zvenku. Dostali jsme se tak také do čtvrti, která je plně upravená pro turisty – obchody a způsob prodeje mi tam připomněl nepříjemné uličky v Praze zaměřené pouze na cizince.
Hřeb večera ale bylo něco, co jsme neplánovali – objevili jsme v historické čtvrti Mattancherry naprosto úžasný ortodoxní kostel, jaký jsme nikdy neviděli – St George Orthodox Koonan Kurishu Old Syrian Church (Mattancherry Church). Jedná se o zrenovovaný kostel z roku 1974, který stojí na území původního ze 17. století. Vnitřní prostor je sice malý, ale celá stavba nás ohromila.
Zpátky domů jsme šli pěšky muslimskou čtvrtí plnou obchodů, mešit a restaurací.
