Procestovat jižní Indii za 18 dnů není zcela jednoduché, pokud z toho nechcete udělat závod. Vybral jsem v několika variantách různé trasy a nakonec zvolil tu, která křižuje tuto část země ze západu na východ, vede přes celou Indii zpátky k západnímu pobřeží a vrací se do Bombaje. Některá místa, která bychom chtěli vidět, prostě nestihneme, ale při pokusu o pomalé cestování to jinak nejde.
Dnes jsme se letecky s IndiGo přemístili do města Chennai, které s pěti miliony obyvatel je sídlem stát Tamilnádu. Když přiletíte na celkem pěkné letiště, do centra se můžete přepravit metrem ve dvou linkách, cesta trvá asi 30 minut.
U stanice metra jsme si vzali rikšu, který mi odsouhlasil částku 20 rupií, bohužel ale nevěděl, jak dojet do cíle, tak jsem ho musel navigovat. Když jsme vystoupili u hotelu, chtěl 130 rupií. Věděl jsem, že částka za tu cestu je přemrštěná, ale když viděl balík bankovek v mojí ruce, prostě to zkusil. Už jsem si zvykl na různé finty a nechci se hádat kvůli pár korunám, ale občas mě mrzí, že jsem tlačen do role zlého západního turisty.
Po ubytování jsme vyrazili do města, abychom před setměním něco stihli. Nejprve pěšky, ale potom rikšou za předem dohodnutou a zaplacenou sumu k chrámu Arulmigu Kapaleeswarar v centru.
Už byla tma, takže jsme zvenku chrám neviděli v celé nádheře, zato když jsem vešli do vnitřní části, byli jsme svědky úžasné slavnosti zatmění Slunce, které jsem mj. bylo i v Indii. Recitace véd, koncert, zástupy věřících a vše, co patří k rituálům a oslavě.
Zítra sem zajdeme znovu za světla.
Noční mumraj v ulicích Chennaie je nekončící troubící párty, ze které je úkryt jedině v klidném místě jako je náš hotelu ve čtvrti Poes.
