Dnešní cíl byl jasný – Mahabalipuram nebo Mamallapuram – staré město, které leží asi 50 km od Chennaie. Cesta trvala něco kolem 1,5 hodiny, byť to bylo jen 50 km – ucpané cesty v různých částech jsou tady normální, ale tentokrát byly přetížené Indy, kteří mají svátky a tak cestují na místa, která jim alespoň umožní odjet ze šíleného města. Vlastně ani nevím, jestli si tím polepší, protože město Mahabalipuram také šílí.
Jde o místo s památkami převážně ze 7.-9. století, které jsou i na seznamu UNESCO. Na uvítanou vás čeká placení vstupného do všech objektů ve městě – Indové platí 40 rupií, cizinci 600 rupií. Vím, že takové rozdíly mezi místními a ostatními turisty jsou všude možně, ale mít tak odlišné ceny mi tak dobré nepřipadá.
Navštívit postupně můžete několik míst, která jsou zahlcena indickými turisty, kteří se neustále fotí, dělají selfie nebo lezou na vzácné památky, ale nejsem si jistý tím, že si všímají, kde jsou. Vpodstatě není možné si v klidu něco prohlédnout, natož vyfotit bez lidí. Mám pocit, že Indové jsou selfíčky a sami sebou posedlí.
Nebudu popisovat jednotlivé památky, ale jet sem určitě za to stojí. Na konci blogu najdete pár fotek s názvy, pokud vás zajímá víc, určitě se podívejte sem nebo sem…
Prošli jsme celé městečko a došli až k moři k Pobřežnímu chrámu, úžasnému místu, které tady rozděluje pláž na tu pro obyvatele rezortů a tu veřejně přístupnou.
Potkáte tady školní výpravy ve stejnokrojích, rodinky s dětmi, starší ženy v jednotném oblečení, ale málo západních turistů. Horko všechny nutí schovat se ve stínu, ale čím blíže jste u moře, tím je tady příjemněji.
Vrátili jsme se do Chennaie, pro večeři zvolili stejnou restauraci jako včera a pěšky se přes město vrátili pěšky do hotelu.
Zítra odlétáme do města Madurai, jednoho z nejstarších v Indii i na světě.
