Manželka mě upozornila na jeden článek o přecitlivělosti. Je to moje celoživotní téma, i když jsem o něm donedávna ani nevěděl. Zkusil jsem si tedy udělat tzv. “Sellinův test hypersenzitivity”, a ano – je to i o mně.
Obecně si myslím, že tahle vlastnost není pro život úplně špatná. Samozřejmě – v tomto světě, kdy cynismus a egoismus často vyhrává nad ohleduplností a zájmem o ostatní, působí citlivost pro problémy třeba chudých lidí nebo opuštěných zvířat pro mnoho lidí jako něco z jiného světa.
Ano, rozumím, že přecitlivělost není převážně o tom. Hlavně jde o to, že vnější podněty na člověka působí tak, že se jim vyhýbá, že se stahuje do sebe, že vnímá i malé věci jako něco zásadního.
Kdybych takový test vyplňoval před několika lety, asi bych si na otázky odpověděl “ano” častěji. Ano – byl jsem dříve mnohem citlivější, ale nerezignoval jsem. Po své cestě jsem se naučil některé věci přijmout, některé vypustit a pokusit se dosáhnout rovnováhy, která mi pomáhá žít v tomto složitém světě.
Např. cestování pro mě není žádný problém. Nepřipadá mi vůbec namáhavé a rád podstupuju různé zkoušky, které nabízí.
Chyby ve svém životě jsem přijal jako něco, co mi přináší obohacení a možnost se vyvíjet.
Beru vážně, co říkají ostatní, ale nehledám za nimi něco dalšího.
Na druhou stranu se prohloubila moje citlivost k davům lidí, obchodům nebo násilí ve filmech. A mám raději více klid.
Myslím, že důležité je brát sám sebe jako reálnou bytost a pokusit se některé věci změnit k lepšímu, k tomu, abychom svůj život prožili soustředěně.
Spousta věcí nám byla dána výchovou, zkušenostmi a pobytem na tomto světě. Není třeba se léčit, není nutné být jiný, je dobré být vědomou bytostí a svoji citlivost použít pro prospěch sebe a všech živých bytostí.
