Proč se bojíme cestovat: nedomluvím se, neznám jazyky

Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem – toto omšelé rčení se používá často. Jak mu ale rozumět? Dobře ho možná pochopíte, když vyjedete za hranice své země a své mateřštiny. Dalo by se asi dobře parafrázovat např. jako – Kolik jazyků umíš, s tolika lidmi si promluvíš, Kolik jazyků umíš, tolik si přečteš v cizím jazyce nebo Kolik jazyků umíš, tolikrát životu porozumíš.

Ale co dělat v případě, když slovy básníka Jiřího Dědečka jsme „lidmi sotva jednou“? Tedy když ovládáme jen svoji mateřštinu a další jazyky jen velmi pasivně?

Rozhodně bychom se neměli nechat ovládnout pocitem, že nemůžeme vyjet nikam, protože se nezvládneme domluvit. Pokud vyrazíme do země, kde aspoň trochu můžeme použít jazyk, který jsme se učili, je to skvělá příležitost si tuto znalost prohloubit. Nemusíte se učit celé věty nazpaměť, stačí jen poslouchat, jak mluví ostatní a postupně se zapojovat. Vše, co kolem uslyšíte, vám jen pomůže pochopit a poznat souvislosti, které jste znali jen z učebnic. Čím déle v zemi zůstanete, tím lépe.

Jiné už to bývá v zemích, v kterých se mluví zcela jiným jazykem, než který alespoň trochu umíte. Často si můžete vystačit s angličtinou jako univerzálním nástrojem, který se dá všelijak ohýbat, někde se ale nedomluvíte ani s ním. V zemích jako je např. Turecko, kde píšu tento článek, narazíte ve valné většině na lidi, kteří neumí anglicky ani slovo. Stalo se mi často, že bylo opravdu těžké vysvětlit, co chci, a kde nezabrala ani řeč mimiky.

V takovém případě to opět můžeme vzít jako výzvu a zkusit v rámci cestování poznávat jazyky země, kde právě jsme. Místní to ocení a vy se naučíte něco z místní kultury. Není to vždy jednoduché, ale přece taky oceníte, když na vás cizinec v Česku začne mluvit česky…

V zásadě je tedy třeba nebrat malou znalost jazyků jako překážku, ale jako výzvu se naučit něco nového. Rozhodně pomůže malý slovníček se základními frázemi, který dnes koupíte už i v různých pro nás exotických jazycích. Pokud si nechcete kupovat papírovou verzi, na internetu najdete stránky, které vám pomohou se zorientovat.

Za zmínku možná stojí i elektronické a mobilní přístroje a aplikace, ty lze ale spíš brát jako pomocníky, ne jako řešení. Scény z reklam, kde mluvíte do mobilu, který vaši řeč hned tlumočí, vypadá sice hezky, nikde jsem ho ale v realitě neviděl.

Máme pět tipů, jak překonat obavy z cestování kvůli malé znalosti jazyků:

1. Dejte dohromady vše, co znáte z jazyků, které jste se někdy učili. Projděte si základní fráze, které by se mohly hodit. Angličtinu upotřebíte skoro všude na světě a ruština pomůže v zemích na východ od nás.
2. Berte cestování jako způsob poznávání země. Neberte cizí slova jako nepřátele, ale jako spojence v cestě k místním lidem, životu, tradicím nebo historii. Učte se z nápisů na obchodech, v metru, v novinách.
3. Domlouvejte se mimikou. Někdy vám totiž asi nic jiného nezbude. Nakonec zjistíte, že i tímto způsobem přijdete na společná slova a že se s místními navzájem pochopíte. A někdy to může být dobrá zábava.
4. Pořiďte si slovníčky základních frází – buď jako knížku, aplikaci v mobilu nebo zdroj hledejte na internetu. Procvičujte si je všude, kde to jde.
5. Nebojte se promluvit, třeba i v češtině. Když nic nevyslovíte, nedáte druhé straně šanci vám porozumět. Vždycky se nějaká cesta ke společnému pochopení najde.

Po celém světě cestují milióny lidí, kteří znají jen svůj jazyk. Někteří to mají lehčí, protože jejich patří mezi světové, někteří to musí dohánět a víc se učit.

Jeden jazyk ale musíme uplatnit všude, a to jazyk pochopení a porozumění mezi národy, kulturami a náboženstvími. Zkusme ho uplatnit všude, kam přijedeme.

Šťastnou cestu!