Léto pokračuje – autobusem v deset hodin jsem vyrazil do Hojsovy Stráže, výchozího bodu pro moje dnešní putování. Vylezl jsem z autobusu a překvapilo mě nezvyklé teplo. Pro dnešek jsem se nechal inspirovat doporučenou trasou kolem této obce. Ta má několik zastávek, které se nějak vážou k historii celé oblasti.
Zastávka první – kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Hojsově Stráži – pochází z 19. století a leží naproti hřbitovu. Je bohužel zavřený, takže fotím zvenku a jdu na druhou zastávku.
Zastávka druhá – bývalá hláska protivzdušné obrany státu. Za socialismu tady stála věž, která sloužila pro pozorování pohybu letadel na hranici. Vojáci službu tady chápali jako odměnu, protože byli v klidu, blízko hospody a měli poměrnou volnost. Z objektu nezbylo nic.
Zastávka třetí – vyhlídka Liebeshohe. Kousek od bývalé hlásky na velmi pěkném místě s výhledem na okolní krajinu, zakrytým ovšem stromy. Odtud jsem to vzal zkratkou, trochu jsem bloudil, ale nakonec se dostal na hlavní cestu. Po krátké spojce po silnici odbočuji na trasu vedoucí lesem, docela se ochlazuje a krásnou cestou plnou podzimního listí se dostávám k další stopce.
Zastávka čtvrtá – Rumplmuhle – tady stával mlýn i kaple, bohužel z toho zbyly jen trosky, přesto tato oblast je velmi zvláštní skladbou lesů, potoků a samozřejmě historií.
Zastávka pátá – Jižní stráně – jedna z nejkrásnějších oblastí, které jsem tady prošel. Velmi teplo, slunečno s chalupami postavenými na horní části s loukami a lesy kolem. Nikoho ale nepotkávám a vycházím do dalšího lesa směrem k Prenetu.
Zastávka šestá – Prenet a kaple sv. Kunhuty – cesta sem vede pár kilometry lesního porostu, po kterém se před vámi otevře obec, která vznikla jako křižovatka obchodních cest. Zajímavá je tady kaple sv. Kunhuty z 15. století – bohužel opět zavřená, ale alespoň k nahlédnutí přes mříže.
Zastávka sedmá – Pancířský hřbet – po dosažení dnešního cíle na zpáteční cestu. Do kopce, z kopce, do kopce – neustále se střídající cesta, kdy mě občas míjejí turisté na kolech. Na info tabuli se dozvídám o kapličce na Suchých Studánkách, která je ale trochu mimo hlavní trasu. Chvíli váhám, ale nakonec odbočuji a nakonec nelituji – na krásném místě tady stojí kaple zasvěcená Panně Marii. Chvíli odpočívám, ale musím se vydat na zpáteční cestu.
Dlouhá, ale tichá a prosluněná cesta směrem do Železné Rudy, přerušovaná občasnými vyhlídkami mě po třech hodinách přivádí se západem slunce do civilizace. Městečko je klidné a zřejmě čeká na příjezd pátečních turistů.
Celou trasu najdete zde.
